Po létech stojím nad tebou.
Jen zpráchnivělý, starý kříž...
Sny staré ještě zazebou,
i ztracené tvé žití celé
i život můj – a ty tam spíš.
Noc velká, širá nade mnou
a hluboká a svatá tiš
kol báseň skládá tajemnou,
jež padá, padá, padá čistá
mi do duše – a ty jen spíš.
A já se modlit musím dnes
a hlava těžká klesá níž
a já bych tu jak dítě kles’
a zaplakal tak z celé duše
na hrobě tom, kde hochu spíš.
A pak – Oh, já jít musím zpět
a odříkání hořkou číš
mám ke dnu pít, tu plnou běd
a plnou muk a odříkání
a zoufalství – a ty jen spíš.