Po bouři.

Dnes je mi, jako v širé pláni je po bouři, když slunce svitne z nenadání a z vlhkých luk se zakouří.

To byla těžká bouře dravá a rvala hruď. Teď v dáli je tvá krásná hlava. Tak, Marie, tam zdráva buď.

Už nikdy se tu neshledáme. A k čemu lkát? V té mysli drahé tahy známé vyvolá časem každý rád. –

A jdem. Ni pohled jeden, jeden. A kolem nás je cizí vše – a chladný leden a upomínky těžký mráz.

A k čemu lkát? To bylo – není – Jen vzpomínám. Tak nésti chci to rozloučení, jak kdys to štěstí: hrd a sám.

Dnes je mi, jako v širé pláni je po bouři, když slunce svitne z nenadání a z vlhkých luk se zakouří.