To pro nás vysvitlo to slunce z mraků,
víš?
A plno záře bylo ve tvém sladkém zraku,
máj sladký dýchal nám kol čela,
nám v srdcích láska vypučela
a země celá
kol byla jeden úsměv, jeden květ.
Já tebe za ruku si, drahá, ved’
a ruka tvá se chvěla, –
tak rád tě mám, tak rád a dávno již,
ty víš!
To pro tebe ty stromy bíle zkvetly,
hled’!
To pro tebe se, drahá, stal ten zázrak světlý,
to k vůli nám, jak cizí světu
tak sami dva, tak sami jsme tu,
to moře květů
se rozvilo. To všecko k vůli nám!
Pojď, květy jabloní ti natrhám
a v drahé vlasy vpletu.
Tak mám tě rád a tak jsem šťastným teď,
ó hleď!
To pro nás vykvetly ty divy všecky,
víš?
A pro mne zazářil tvůj sladký úsměv dětský
a pro tebe a ke tvé skráni
z mé duše v duši tvoji sklání
se požehnání.
Ty sladké jaro mé, můj zlatý sne,
viď, v srdcích našich nikdy nezhasne,
co láska si tam chrání!
Tak mám tě rád, tak rád a dávno již,
ty víš!