Žár slunce zhas’,
leč víno ohněm zraje –
hleď, Pane, nás,
hleď na ty české kraje!
Zde líný klid,
zde pivem chasa líná,
jak pro ten lid
by nezrála tu vína!
Ten lid je hluch
a nic jej nepohněvá –
a přece bůh
mít nechce z lidí dřeva!
A proto dal
nám víno, které plane, –
kdo pohrdal
by darem tvým, ó Pane!
Nám v žíly vlej
krev místo mléka pravou,
ať nadšeněj’
to tryskne českou hlavou!
Lid z piva stár,
a proto chasa lína, –
sem nový žár,
sem jasný oheň vína!