Ty, kterou měl jsem tolik rád,
ó věř, já ptal se kolikrát,
z té naší lásky v žití chudé
a v drsné stáří co nám zbude
za deset roků.
Já stokrát ptal se v chvílích těch,
kdy ústa plála na ústech,
kdy šílil jsem, si k tobě sedna,
kdy byla sladká chvíle jedna
za deset roků.
A po roce přec stěží vím,
co svému srdci odpovím,
jak zchvátila je bouře dravá,
že sestarala bědná hlava
o deset roků.