Byla to písnička povzdechu kratší
a já přec slyším ji v životě celém
a mně to pro moře vzpomínek stačí,
jak mi to prochvělo zníceným čelem.
Jak mi to prochvělo srdcem a duší,
dál se to, dál a dál do noci chvěje,
chvíli to horečkou do spánků buší,
chvíli to teple tak do čela hřeje.
Byla to jediná píseň, jen krátká,
dál a dál slyším ji do noci zníti...
Stačila na to by jediná řádka –
proč na to nestačí celičké žití?