Skřivánek je mladý pán,
nikdy nezahálí,
za děvčátky běží už,
jak je vidí z dáli.
Skřivánek je ostrý hoch
a má štěstí u žen,
v celé Praze krejčím všem
za šaty je dlužen.
Skřivánek je ostrý hoch,
láskou plane hnedky:
s naší celou ulicí
milostné měl pletky.
Skřivánek se přitočí
k dívce každé ruče,
divno, žádný tatínek
že mu nenatluče!
Za Skřivánkem každý švec
může ruce spínat,
nechá ševce, pradlenu
dále upomínat.
Skřivánek je mladý pán,
ach, já se mu klaním:
věřitelů processí
stále běhá za ním.
Skřivánek však vznese se
jako skřivan nad luh,
věřitelům uletí
a dál žije na dluh.
Dělejme to taky tak,
jako ten Skřivánek:
v jedné ruce panenku,
v druhé ruce džbánek.