Když abbè přišel, jako denně chodil,
a proti vám sed mlčky do křesla,
váš zrak jen stranou pohledem naň hodil
a hlava vaše níže poklesla.
Vám napadlo, už jistě ví to abbè,
jenž o cnosti vám často mnoho řek’,
že včera proti vůli vaší slabé
kdos v pavilloně vzal vám polibek.
A abbè zatím náhodou jen ptá se,
kdo z mladých pánů vám se líbí víc,
z těch, kdo se denně koří vaší kráse
a pro vás mají vzdechů na tisíc.
A hádá... slyšel, jak mu pravil kdosi,
že na vás někdo skládá písničky,
že od vás růži na svých prsou nosí
a k luně vzdychá večer celičký...
Vám nachem plane tvář... vy dobře víte,
kdo snílkem tím, leč ret váš nehne se,
a zpovědníku tady nepovíte,
kdo co vám šeptal včera o plese.
Ať abbè čeká, až přijdete časem
a, co vám krví pláti bude tvář,
mu chvějícím se zašeptáte hlasem,
by s ženichem vás vedl před oltář...