O šosy dlouhé, dlouhanánské šosy, hle, píseň má dnes všecky Musy prosí a na kolenou vzývá Apolla, ať popřejí mi v bludném tomto žití
vás, dlouhé šosy, hymnem oslaviti, jenž léta už v mé hrudi plápolá. Neb mimo vás co dnes je hodno chvály? Snad lidský duch? Ah, jeho peruť válí
se dávno kdes vhozena v tmavý kout. A naše mláď? A láska v hrudi její? Ó dlouhé šosy, už co nejspěšněji kéž vás by každý mohl navléknout!
Nuž, o čem jiném ještě nyní pěti? Nač ještě dnes má ňadro rozkypěti a bouřiti jak přeplněná číš, tou písní hvězdnou, která hřmí a jásá,
tou písní, v které nadšení a krása a hněv a bouř a jas a hloub a výš! Ah, nám dnes k smíchu jsou ty všecky trety, dech růží, viol, azur stříbrosetý,
ples nadšení i plachý dívčí zor, žár myšlénky i děcka pousmání, svit hvězd, sny země, kdy se večer sklání a slunko zvolna klesá za obzor.
Co toto vše... co věštců hvězdné sny nám, co lidská duše... toužíme dnes jinam, nám báseň dnes je hračkou pro děti a pěknou vazbou do zasklených skříní...
Ó, dlouhé šosy, čím nám vším jste nyní, jak slavno teď se vámi oděti! A přijde čas, kdy uzná slávu onu a moc i dav těch zbrklých boucharonů
a rýpalů a kterak ještě dál. A bude čas, kdy valné lidstvo celé svá klidná prsa vhalí do flanele a antikvitou bude ideál.
A bude čas – ó, kterak už je blízký! – kdy kousek šunky, se špenátem řízky, či kousek štrudlu, nákyp z lanýží, dort mandlový či párek liberecký
nám bude víc, než sny a touhy všecky... Ten krásný čas až jen se přiblíží! Tu básník shodí kněžskou svoji togu, dav politiků, řady pajdagogů
a ještě mnohý a tak ledakdos (aj, jaká u nás nouze o adressy!) už rád, tak rád a šťasten oblékne si ten dlouhý, delší, dlouhanánský šos...
Cookies on Poetry Cove