Velká!
Jsi bez konce a bez mezí a hrází,
ty ve svém klíně všecky skryješ nás,
jsi matka, která pro své dítě nelká,
jsi démon, jenž je v práznou propast hází,
jsi výkřik, jenž se na rtech věků třás’.
Svatá!
Kol hlavy zář, tvé čelo jasem svítí.
Náš nedolétne hříšný k tobě dech
ni peruť naše k letu rozepjatá
ni hříšných vášní bouřné vlnobití –
Ty nevíš o tom ve svých čistých snech.
Věčná!
Pod tebou člověk rodí se a hyne,
sní, zápasí – červ, orel, žebrák, král.
A ty jak nebem bílá dráha mléčná
tak nade vším ty perutě své stinné
jen rozpínáš a jdeš jen dál a dál.