Napadlo záře do snů mých,
v mé čelo s Tvého čela,
a náhle smutek v prsou ztich’,
jak ze Tvých očí laskavých,
v mé oči ze Tvých očí
se Láska zahleděla.
Napadlo záře, plno hvězd
v mé skráně se Tvých skrání,
napadlo květů do mých cest
a kolem vidím jaro kvést –
v mou duši z duše Tvojí
se celé nebe sklání.
Napadlo záře v duši mou,
v mou duši z duše Tvojí.
Kde smuten šel jsem žití tmou,
teď blahem se mi prsa dmou,
až o to velké štěstí
se duše chví a bojí.
Napadlo záře k žití tmám,
v můj podzim z Tvého mládí.
A jak Tě plnou duši mám,
pojď, ruce sepni k modlitbám,
vždyť máme se tak z duše,
tak z celé duše rádi!