Kdys na terasu usedli jste k čaji.
Byl večer, kde si lásky srdce žádá,
kde hlava maně do dlaní se vkládá
a divné sny řas temnem prokmitají.
Kde člověk tuší, že jde láska zemí,
že milujících srdce v náruč láká
zář hvězd, šum listí, zatíknutí ptáka,
jenž družku hledá stromu haluzemi.
Tu touha stará vždy se k srdci hlásí
a k mladé hlavě nedosněné dumy...
Níž z parku kdesi fontán teskně šumí,
v ten večer plný tiché, tklivé krásy.