Aj, když jsem všecko řek’, i to vám svěřím,
byť studem krev se hnala do tváře,
neb nechci zdobiti se chvály peřím:
v rychlosti popadl jsem polštáře
a nad sebou sám v duši maje smutek
a se studeným potem na čele
hanebně, sprostě, ničemně jsem utek’ –
ba, utekl jsem zcela zbaběle! –