Kol ticho bylo, nikde ani hlesu,
a slyš, teď v listí tichém šelestu
jsem zaslechl, jak někdo stranou k lesu
písničku sobě hvízdal na cestu.
Teď umlkl... a hle, teď znova hvízdá...
Byl očekávaný to asi vrah,
jenž na lup vyšel z loupežného hnízda...
Nu, proč bych neřek’, že jsem dostal strach?