Však darmo, darmo, večer víc a více
kol vyrůstal, v tu chvíli tajemnou
koruny stromů smutně šelestíce
se setmívaly náhle nade mnou
a mně, jak na znaku jsem tiše ležel
a díval se v ty větve setmělé,
lehounký mrazík po zádech tu běžel,
až, běda, pot mi vyvstal na čele.