Mně odpoledne věčností se zdálo,
noc posunuta byla do dálky
a chvíle ubíhaly mi tak málo
a zdlouhavě jak naše lokálky –
a vida, nyní čas jen letí chvatem
jak splašený! Už stmívá se, ó, žel!
Já v rozčilení náhle vrchovatém
bych rád, tak rád byl čas ten zadržel...