A v této chvíli, kdy jat náhlým bolem
jsem stýskal si na smutný osud svůj,
jak nebem seslaný šel Tonda kolem.
Hned byl jsem veselejší. „Tondo, stůj!“
jsem zavolal a vlídně zval jej k sobě
(neb sám jsem pomalu se tady bál).
On klidně do kapes dal ruce obě
a hvízdaje se chystal jíti dál.