Ach, myslím si, přec lépe káva chutná!
A se rtů maně sjel mi dlouhý vzdech.
Má duše náhle byla nějak smutná,
mně zastesklo se náhle po lidech,
já polekal se spadlých listí šustem
a náhle pocit měl jsem asi ten,
tak jako na ostrově onom pustém
když Robinson byl, chudák, opuštěn...