„Snad na konec i lupiče mi splaší,
a nepřijdou,“ se v hlavě kmitlo mi...
Houf vrabců letěl nad zahradou naší
a usadil se různo na stromy.
Kamenem po nich z dlouhé chvíle bacím
a zase v duši mír se ukládá –
v dřívější pósu důstojně se vracím
a malebně si lehám na záda. –