S tou fajfčičkou to byl jen úskok zjevný,
vždyť včera odstonal ji v mukách zlých –
však ať mne jak chtěl sváděl, skálopevný
já zůstal jsem, jen kamínkem jsem švih’,
jenž těsně vedle jeho hlavy pronik’
a na štěstí mu nevlít do hlavy.
Pak měl jsem pokoj. Někde v dálce Toník
si hulákal, kluk jeden zrzavý!