A jak tak ležel jsem, Bůh sám jen ví to,
té šlechetnosti, jíž jsem vzplanul dřív,
pojednou bylo mi až skoro líto,
že milostivě jsem jen rukou kýv’
těm loupežníkům, že v svém dobrém srdci
k nim soucit měl jsem a že oba spíš
hned v tmavý žalář nekázal jsem vrci...
Nu, myslil jsem si, však to napravíš!