Dnes časně ráno děla táhla sem a ryla půdu rozmoklých teď polí, pěchota kryta dole pod lesem – dnes cvičení je velké u Podolí.
Je vlhko, zima, sychravý je chlad a z mlhy drobný déšť se spouští znova. A vojska táhne nekonečný řad ve trojím směru na jih od Sychrova.
Kdes v rokli vidíš bludné pikety, zde vojskem černa pole, plny cesty, vše, tak se dí, jak bylo před lety, jak tenkráte... v rok šedesátý šestý...
Co pole, to je hřbitov padlých těl, to bojiště kdys čerstvou páchlo krví... Leč dnes – – hle, dragoun cvalem přiletěl a za lesy se výstřel ozval prvý.
A dál to jde, – ztracena jakás ves a druhá, třetí... lepícím se jílem se těžko jde. Tam Jizera už kdes – leč obzor zastřen v mlhy plášti bílém.
A bez hluku zde lesa na kraji jdou davy polí rozmočeným blátem a prší... mraky k zemi splývají – tak, jak prý v roce šestašedesátém...
Hle, tam ty kříže, to je širý hrob, kde u Jizery rozkládá se louka... Hle, bílý kouř... teď kukátka se chop! Tam salva... druhá... nyní dělo houká.
A druhá, třetí, čtvrtá rána teď a praskot, jak by řítila se skála, – na druhé straně tatáž odpověď – a rozpoutána střelba neustálá.
A těžká děla připřáhnuta v ráz a zase kola těžce v bláto ryjí, zas odjinud hrom vzduchem pozatřás’ a oheň chrlen ze všech batterií.
Zas drobný praskot, jak se láme krov, a úprkem kol ubíhají pěší, vše mlčenlivě, bez hlasu a slov – a s oblaků déšť splývá stále těžší.
Teď z lesa jako dlouhý, černý had se plíží voj a po mezích se skládá, tam jezdce vidíš k lesu ubíhat a dál v to bouří hlučná kanonáda.
Za krokem krok jde s obou stran se vpřed, tam nepřátel je zříti pásky bílé. Teď v planinu boj zuřící se sved’, k Jizeře dolů od Svijan se chýle.
V šedivém dešti vidíš bílý dým, zní drobná střelba, v jeden hukot splývá a děla hřmí v to basem hlubokým... Na obou stranách prudká offensiva.
Teď ustal déšť... je proti muži muž, za bleskem blesk se strání chrlen v šeru, – teď „hurrá!“ zní, na pušce blýskne nůž; boj nádherný tu sveden o Jizeru.
A šum a ruch a praskot, hřmění děl a koňů ržání, zapísknutí, povel... Ó výborně! Teď boj jsi uviděl, jak o něm kdysi čítal jsi jen z novel.
A dále jako rachot drobných krup se střelba ozývá, až krev se pění a stydne v ráz. Teď ostrý hlahol trub se ozve tu i tam... je po cvičení.
Voj v nekonečné tmí se linii na obou stranách po Jizery lemu. Ví dobře každý, jak se zabíjí i umírá se... teď jen, k vůli čemu?
Cookies on Poetry Cove