Všimni si, ó synu milý,
mravenečka, včeličky,
jak se oba lopotili
od rána den celičký.
Na včeličku shlédni onu,
jak se tuží při práci,
mravenec ve stálém shonu
pachtí se a trmácí.
Od rána až ku večeru
bez oddechu, známá věc,
jako blázen dře se věru
malinký ten mravenec.
A hle, včelka, – shon to stálý,
jímžto z květu ssaje pel,
ani chvilky nezahálí,
ďas aby to vydržel!
Před oči ten příklad dej si
žití dobu celičkou:
děkuj nebi, sám že nejsi
mravenečkem, včeličkou.