Co na rozoumku tobě schází,
zas přidáno ke špičkám bot,
a k tomu trochu všedních frásí
máš uchystáno pro život.
Oč vyhrnuté spodky kratší,
zas vyšší límce o to máš,
a ku slávě ti plně stačí,
až vousky první vypátráš.
Ah, do té slavné, krásné chvíle,
jež záhy snad se dostaví,
dál vždy mít budeš límce bílé
a radost z mužné postavy.
Dál vždy mít budeš pěknou hůlku,
tvářičky záhy uvadlé
a monokl, na vaši půlku
když řada dojde v divadle.
Dál s pitomými budeš kloučky
Příkopy denně krášlit nám
a toče hůlkou, pod kloboučky
se dívat hezkým slečinkám.
Vždy protivny ti budou knihy
a milejší ti v zimě led
a těšení se na dostihy
a dívání se na balet.
Vždy v pečlivosti budeš chovat
své tvářinky, ach, bezvousé,
a kamarády pozdravovat,
když ve fiakru vezou se.
A v ignoranci stále větší,
lev ulic, mody hrdý rek
vést duchaplné budeš řeči
o kráse nových lakýrek.
Dál kravaty mít budeš pěkné
a chodit jako mladý pán
a – divit se, když někdo řekne,
že ubohý jsi tulipán...