Máj sladký opět na zemi,
vše kolem vidíš kvést,
kol samo Štěstí, zdá se mi,
jde v tiché záři hvězd.
A štěstí toho hvězdný svit
se snes’ i v duši mou, –
ó, nelze řečí vyslovit,
čím ňadra se mi dmou.
Zřím samé růže v duši kvést,
a co je záře tam –
ó, není v nebi tolik hvězd,
co já jich v duši mám!