V ty upomínky bych i já měl psát
jen slunečná a sladká, milá slova
a já bych dnes jak vichr bouřil rád
a mrazil jako mlha prosincová.
Má tisíc bratří bouří svátý květ,
je vítr stejně honí zpustlým sadem,
teď zlíbají se ještě naposled
a vzpomenou, čím byly v jaře mladém –
A přijde bouř a všecky zajdou kdes
a vichry budou váti holou plání –
pak budou tím, čím já bych rád byl dnes,
bych na své skráni
víc necítil to hloží odříkání.