Ó buďte zdráva, světla plápolavá
na březích oceanu!
Nad vámi bouře, u vás divá vřava,
dav netopýrů kolem polétává
od večera až k ránu.
Vy lampy duchů, myšlénky a dumy,
vy lidstva hvězdy svaté,
noc mrákotná zář vaši chmurou tlumí,
pod vámi moře pění se a šumí
a líný rythmus mate.
V noc tmavých tůní vaše zář se chvěje
a na vlnách se leskne
i těm, kdo tonou v hrůze beznaděje,
i oněm, na něž bezdná propast zeje
v té těžké noci teskné.
Ó lampy duchů, neskonalou šíří
tak do daleka pláte –
však v nocích bouřných kol vás časem víří
snad tisícerá křídla netopýří
a rostou tisíckráte.
Co jejich mrak, to vaše světlo tají.
A rostou, rostou více
a příšerně se nocí mihotají
a těžkou chmurou posupnou se zdají,
vždy blíž se stahujíce.
Ó lampy duchů, vaší vinou není,
že moře divěj’ duje,
že bludní plavci dávno zatraceni
a že zář vaše v moře, jež se pění,
jen hroby osvětluje.