Tak jako jaro tiše slétá k zemi,
tak hudbou kane do mých teskných dum
to jméno sladké... Srdce chvěje se mi
a klesá v náruč vlídným snům.
A já dnes cítím po té době bědné
a po těch letech trpkých, těžkých ztrát
kol svého čela nápěv písně jedné
opojným dechem tiše vlát.
A byť ten nápěv byl jen sebe kratší
a byť i záhy po něm přišel mráz,
ta jedna chvíle pro věčnost mi stačí
a jednou se mi umře snáz.
A není-li víc život, jen žert pustý,
kde darmo člověk po štěstí se ptá,
mně sladším bude, jejími kdy ústy
jej Láska ke mně zašeptá.
A to, co bylo i co bude dravý,
a hrozný zápas, který žitím zvem,
spíš ponesu a vítězný z té vřavy
si vyrvu diadem.
A to, co bylo i co bude, zhojí
ten jeden den, kdy moh’ jsem navždy vrýt
tu její lásku v duši duše svojí
a její jméno ve svůj štít.