Jde podzim duší mou,
kde před tím jaro zkvetlo,
kdes v dálce září tmou
vzpomínky bledé světlo.
Jdou stíny duší mou,
a hlava níž se chýlí,
kol večerem a tmou
stín lásky přešel bílý.
Jde smutek duší mou,
jak v kraje podzim kráčí,
sám nocí jdu a tmou
a smutno mi až k pláči...