Jak mám tě rád, jak duši mé jsi blízká,
co touhy po tobě má duše chová,
jak po tobě, mé dítě, se mi stýská,
když říci chtěl bych, není pro to slova,
jak mám tě rád.
Ach, bylo srdce vyprahlé a prázdné,
a hle, teď v samotu mou jaro dýchá.
Ty dítě mé! Leč slovo na rtech vázne
a jen má píseň našeptá ti zticha,
jak mám tě rád!
V mé srdce zprahlé napadalo rosy,
když v lásce na tebe mé oči zřely.
Má duše Boha za tvé štěstí prosí,
rád za tvé štěstí dal bych život celý,
jak mám tě rád!