IX.

Purismu vůdčí idea tak jako křišťál čistá – zaplesej, lidstvo, kýžený již zlatý věk ti chystá!

Epocha věky toužená hle, z blízka již ti kývá – jak skvělá, zázračná se ti otvírá perspektiva!

Zásluhu o ten zázrak má jediné spásné slovo, tak prosté, jak je v podstatě jen vejce Kolumbovo:

Nic nemalovat! Největší toť mezi všemi hesly: kdo plátno koupí, na ně sám co chce, ať v duchu kreslí...

Znásilňováním svobody prý je, když malíř chce tu určitou svoji představu vsugerovati světu.

Jsou školy, směry, názory, jež po týdnu se mění – purismus volnost naprostou zavede do umění.

Na čisté plátno umělec jen dá své jméno vzácné a dílo hotovo... již jen si malíř s kupcem plácne!

A když se shodnou o cenu, což vždy je hlavní, nuže, koupené dílo ihned si do salonu dát může.

Na výšku nebo na délku, jak právě se mu hodí, to veldílo si pověsit smí jeho Blahorodí.

A smí si po své libosti, má času-li jen trochu, vmýšleti, co a jak jen chce, na plátna čistou plochu.

A zcela libovolně smí tam, ovšem jenom v mysli, si kreslit vše, ode všech škol i směrů neodvislý.

Má vzácné jméno, za něž dal malíři pěknou sumu – ostatní ponecháno již vlastnímu jeho umu.

Má obraz, o němž přemnozí jsou ochotni psát ódy, má kromě toho dílo, jež nevyjde nikdy z módy!

Zde zastoupeny všechny má epochy, školy, směry – má galerii, jako jen mecenáš málokterý!

Svou fantasií, co jen chce si vymaluje v duchu, na příklad ruskou vánici v italsky modrém vzduchu.

A za chvíli, když omrzí jej vlašské nebe, změní zas obraz v dívčí hlavičku s titulkem „V roztoužení...“

Po kosočtvercích kubismu tam v mysli dá si znovu studii podle přírody: „Modlitbu drožkářovu“.

Babiččin portrét, Benátky, Zuzanu v lázni – proč ne? – jež opět v „Pána s cylindrem“ se zvolna měnit počne.

Impresionistický akt, krajinu flámské školy, zátiší, Hedu s labutí i „Večer v Neapoli“.

Má „Podobiznu paní N.“ i „Myš v baletním sále“, a třeba znovu Zuzanu zas jinou, a tak dále...