Však přečkali jsme šťastně bouři mnohou,
a stále bije-li, i hrom je všední.
Nám usouzeno, bít se ze dne ke dni,
bouř jedna přejde, jiné začít mohou.
Toť úděl náš, zde nářky nespomohou.
Jen být, či nebýt – není cesty střední!
Zde otázka... Jsme postaveni před ni,
a jiné rady nikde pod oblohou.
Kdo mohl by tu váhati jen chvíli,
kdo na umření ještě příliš mlád
a k životu má v sobě dosti síly?
Žít budem, byť ten život nebyl snaden,
byť za to žití nutno dál se rvát,
a bez oddechu, znovu ze dne na den!