IV.

Tu princeznino léčení vstříc nové spělo éře: král náhle všemi doktory vyrazit ráčil dvéře.

Jak za tu dobu princezna se spadla, Sám se ulek’, a okny hradu vyházel krabičky od pilulek.

Ve velmi špatném rozmaru být ráčil, žádných žertů s Ním nebylo, a recepty všech kapacit šly k čertu.

A heřmánek i jalovec, psí sádlo a tak dále, vše vyházeno z rozkazu Jasného pana krále.

Tu králová dí: „Královský Můj pane choti, jářku, nač přece máme v podhradí Svou dvorní mastičkářku?

Je nade všecky doktory, – nejučenější hlavy nic vlastně nevědí, však ta vše jedním slovem spraví.

Mně Samotné přec pomohla od rheumatismu loni, a doktoři jen mají vztek, že více ví, než oni.

Je vskutku moudrá, každý se po její radě shání, i Mým královským kolenům pomohla od píchání.

Rač kázati, by přišla sem s tou zázračnou svou mastí – vždyť Naše milá princezna již skorem žebry chrastí.

Vím, žena ta ji uzdraví, zná jistě léky proti všem neduhům, – rač poslechnout, královský pane choti.“

I slyšel král tu moudrou řeč, a, jak byl v ráži, honem tu moudrou babu zavolat si ráčil telefonem.

Ta přišla, nesla mazání i jakýs letkvar mnohý, a natřela tím princezně i u postele nohy.

Pak vzala jiné mazání a, mluvíc divná slova, i princezně i posteli mazala nohy znova.

A vzala třetí masť a tou natřela bez okolků poslední čtyry nohy – teď jen u nočního stolku.

Zaříkávání jakési jí plyne se rtů, klečí a mluví slova podivná v jakési cizí řeči.

Zázračná žena skončila své dílo, zvolna vstává – prý do týdne již princezna jak rybička je zdráva.

Tu králi, kterýž ráčil se dívati na ta kouzla, pohnutím slza jako hrách s Nejvyšších očí sklouzla.

I králová, jež trnula o zdraví smutné dcerky, nemenší slzu utřela si tajně do zástěrky.

Zázračné ženy předpověď se jistě splní... a tím se tedy Jejich Milostem dnes poroučela zatím.

Pan král, zas novou nadějí a štěstím všecek záře, ji vlídně ráčil „s bohem“ dát namístě honoráře...