Koukej, Honzo, jak jsi hloupý,
jaký’s divný strýc:
Káča tobě srdce koupí
a ty pořád nic!
Káča, to je hezké kotě,
ale ty jsi znám:
čekáš, až si přijde pro tě,
bojíš se jít sám.
A ty jen si stranou stoupneš,
z dálky na ni zříš,
každý den tak více hloupneš, –
má to s tebou kříž!
O muzice tančí ráda,
však tys ke zdi stoup’,
na dvéře tam tlačíš záda,
stojíš jako sloup.
Přijde k tobě – u všech ďasů,
přec jí ruku chyť!
Chytni ji přec kolem pasu, –
čerta chytneš, viď?
Na slovíčko k ní jsi skoupý,
na hubičky též: –
pomyslí si, že jsi hloupý,
a to taky jseš!