Byl jeden král už starý,
ten neměl žádných dětí,
měl jenom jednu dceru,
pak druhou a tu třetí.
A ty tři mladé děvy
vzdor velikému jmění
se nikdy neusmály.
Tak do toho nic není.
Tak ten král řek’, kdo zmůže,
by nebyly tak smutny,
že dá mu fůru zlata
a ještě čtyři putny.
Tak rytířové přišli,
hrabata z blízka, z dáli,
však ani jednomu se
princezny neusmály.
Až přišel švarný rytíř,
že zažene jim smutek,
dřív najed’ se a napil
a potom také utek’.