Bez koruny a žezla mocní vládci,
vy srdcí lidských králi,
jste život celý posvětili práci,
než skráně laurem vzplály.
Vy jdete velcí s nestřísněným čelem
a v zlaté struny hráte,
byť zmije záští v žití osamělém
vás uštkla tisíckráte.
A třeba chátra vztekle kolem hýří
a skráně krví rudnou
a třeba šli jste jako ku pranýři
tou cestou žití trudnou;
A byť i v bídě, povržení, malí
jste šli v těch lidí davy
a byť vám všickni zášť či soucit lhali
i úsměv pohrdavý: –
Vy víte: bouře v prsou vašich dříme –
a řeknete: – Co chcete?
požárem písní v srdce udeříme
a bleskem do tmy kleté.
A naše píseň vaše pouta zláme
a zboří vaše modly
a sítě všech lží vašich potrháme,
jež utkali jste podlí.
Čím budete nám ve své hrůze němé?
Čím nám ty staré rány? –
Ze zlatých korun klíče ukujeme
v lidskosti zlaté brány. –