Figurka.

Za životní heslo přijal, egyptskou nám býti ranou. A je také svrchovanou, ctěný ten pan oficial.

Seznamte se s ním jen blíže a pan *** nehna brvou poví vám hned v chvíli prvou o své cestě do Paříže.

Zdánlivě to všední, prosté, beze všeho nebezpečí, vy však zavčas před tou řečí boha za mír duše proste.

Neboť jako dravý příval zdolají vás jeho slova a pan *** vždy a znova novou pro vás muku skrýval.

V sítě své vás krutě lapí a vás uštve v nové muce. Hleďte, náhle v jeho ruce fotografie a mapy.

Zastaví se a vás nutí chodit po Marsově poli, ukáže vám flétnu v holi a dál řeční s novou chutí.

Rámě vaše rukou silnou uchvátí, řeč tokem plyne a fotografie jiné ukáže vám pod svítilnou.

Zoufalství vám prsa tíží, zrak už výraz hoře přijal a pan ***, oficial, dál vám hučí o Paříži.

Proklínáte cestu onu i to, že se vrátil zpátky. Aspoň jeden oddech krátký! Ne, zas počal o balonu.

Jako moře v bědné hlavě jeho řeč dál hučí, hučí a on bez milosti učí o Paříži, o výstavě.

Na kousky vám srdce dera mluví – mráz vám tělem běží – o Eiffelově té věži a o krásách Trocadera.

A dál mluví, věční bozi! – duše ve vás je už malá – jak obědval u Duvala... a vám srdce puknout hrozí.

Třeštíte a duch se blíží šílenství, už do tmy klesá, leč on dále, pro nebesa! hovoří vám o Paříži.

A když polomrtev, zmámen jste už všemi těmi slovy, – aj, tu jeho známý nový... Se srdce vám padá kámen.

Zašel... Úsměv na rty přijal, vám vše ještě hučí v hlavě a už s jiným po výstavě jde pan ***, oficial.

A než třetího snad lapí, zříte, jak ta boží metla před krámem, kde více světla, rozprostírá tytéž mapy...