Do výkladních skříní
zahledím se rád.
Co v nich pokladů se kryje!
Bože, jaké historie
čteš tam kolikrát!
V knihkupecké skříni
jaký náhle div!
Odkud vzala se ta záře?
Proč ty zlaté kalamáře
světu na odiv?
V knihkupecké skříni
proč těch drahých vás?
A proč v lesku, svitu, žáru
paprsk slunce na poháru
zlatém se tu třás’?
K výkladní té skříni
hle, se tísní dav.
Zlatý laur... Ó rcete, je tu
pro vítěze, pro poctu? –
Ach, teď jiný mrav...
V knihkupecké skříni
výstava je cen,
jež můj známý v různých časech
na bicyklu při zápasech
vyhrál uřícen.
Ve výkladní skříni
ověnčena jest
slavná jeho podobizna.
Kdo se v těchto řádech vyzná,
tomu budiž čest.
Ve výkladní skříni
on teď rekem jest.
Jaký poklad má tu drahý!
A tu cena města Prahy,
matky českých měst...
Ve výkladní skříni
dál jsem pátral... aj,
ve vydání novém zase
jakás kniha zjevila se...
Bože, Máchův Máj!
Do výkladních skříní
hledět, jaký trud!
Ah ty, který Máj jsi složil,
bože, co jsi bídy prožil
a mřel sám a chud...
Do výkladních skříní
zahledím se rád.
Co v nich pokladů se kryje!
Ale jaké historie
čteš tam kolikrát...