Hlas dvojí slyšel jsem, mně oba byly známy
a já je poslouchal a kdosi nad hvězdami.
„Ó dlouhé večery! Až budeš mojí ženou!
Tak sami, sami dva! Své srdce sotva nesu
tím štěstím: ženo má! – V mou náruč přeblaženou
až klesneš poprvé a já tě zlíbám v plesu!“
Hlas dvojí slyšel jsem, mně oba byly známy
a já je poslouchal a kdosi nad hvězdami.
„Ó dlouhé večery! Ó dlouhé noci zimy,
kdy čelo bez spánku a obloha tak nízká,
strop padá níž a níž... Že navždy zašla jsi mi,
mé dítě! – matko má! – Dnes k smrti se mi stýská.“
Hlas dvojí slyšel jsem, mně oba byly známy
a já je poslouchal a kdosi nad hvězdami.