Ty dítě nevinné, tak plné snů a touhy
a slunných záchvěvů a v očích sladké záře,
jak slunce vítám tě. Buď s bohem na věky.
Jdi. Chci být sám a sám a cíl můj daleký.
Můj cíl, můj cíl, můj cíl! – Hle, západ už se stmívá
a bude dlouhá noc. Jdi. Půjdeš za červánků
a já jen z daleka a tiše jako v snech
se nazpět ohlédnu. Jen dál mne jíti nech.
Ty’s dítě. Ty jsi květ. A já jdu krajem pustým
a v sněhu zapadlým. Mé stopy vichr zavál
a příští zavane. Tvou čistou duši v ráz
by jíní pokrylo a spálil by ji mráz.
Buď s bohem na věky. Tvé sladké pousmání
dál v duši bude spát. Tam nikdy nevymizí
ten světlý paprslek. V ten kalný žití proud
a vášní bařiny on nesmí zaniknout.
Jdi. Duch můj s tebou jde. Tvých očí tichá záře,
to luny mlčící je paprsk zádumčivý,
jenž tichý, zářící za zimní noci táh’
po cestách zavátých a moře na vlnách.