Což platny všecky jara krásy,
když kolem čela stesk jen vlá mi,
když k srdci se jen smutek hlásí
a hory, doly mezi námi!
Jen obraz tvůj mám na dně v duši,
však stesk se chvěl v mé snění dumné,
ten stesk, jenž hořem srdce zkruší,
že ty, má drahá, nejsi u mne!
Ach, srdce s touhou vzpomíná si
a touha marná srdce raní –
svět bez tebe by pozbyl krásy,
sám ráj by rájem nebyl ani!