Jak těžký soumrak na podzimní lada,
tak v srdce každé chmurná klesá tíž
a na čelo a do duše to padá,
čím hrobu blíž.
Tím více, více člověk touží zpátky,
v tu zapadlou, a přec tak krásnou říš,
tím víc mu bolno zajít bez památky,
čím hrobu blíž.
Tím víc to bolí, tím víc duše práhne,
tím víc, ó srdce, nade vším se chvíš,
tím marněj, marněj všecko duší táhne,
čím hrobu blíž.
A co as bouří létlo přes ty hlavy,
přes hlavy těch, kdo mír teď našli již,
jimž jasněj zářil pohled usmívavý,
čím hrobu blíž...