Chorvatskem jel jsem – dálné nivy
a dlouhé lány širých polí –
naslouchej v stranu kteroukoli,
zpěv zní tam teskně zádumčivý.
A zpěv ten celým krajem letí
a smutkem chvěje se a bolem
a díváš se – je prázno kolem,
člověka nikde neviděti.
Jak zpívala by sama niva,
jak zpívala by sama země,
tak chvěje se kol z dálky temně
ta melodie zádumčivá.
A nářku tomu konce není,
zní bez konce ta píseň dlouhá,
jak nemá konce smutek, touha,
a lidstva dávné utrpení.
A zpěv ten uchvátil mne silou,
zněl jako v mukách výkřik žhoucí –
já slyšel na nebesa tlouci
Slovanstva píseň zasmušilou.
Mně zpěv ten duši zalil steskem,
já cítil jsem, z těch širých polí
zní výkřik těch, jež život bolí – –
A u nás... ticho v kraji českém...