Česká chalupa.

Tahle česká chalupa – je to přání skromné – ta by se mi líbila, ta by byla pro mne!

Tahle česká chalupa, ta by mi šla k duhu – není na ni doposud ani krejcar dluhu.

Tahle česká chalupa pěkná, se zahradou – já bych se tu oženil, vzal si ženu mladou.

Mladou ženu bych si vzal, pro muziku vzkázal, pan páter by ruce nám před oltářem svázal.

Mladou ženu bych si vzal a žil jako kníže – přitul se, má ženuško, ke mně ještě blíže!

Mladou ženu bych si vzal, jak bych rád měl já ji! Byli bychom živi tu, jak andělé v ráji.

Jednou malý andílek usmál by se z rána – malovaná kolébka je už uchystána.

V téhle české chalupě, kolébka tam stojí – pověz mně, má panenko, chceš-li býti mojí?

Sázela by má panenka do zahrádky růže, abychom se v jejich vůni objímali úže.

Sázela by má panenka do zahrádky hrachu, abys na nás nedíval se, závistivý brachu.

Sázela by má panenka do zahrádky chrpy, že mně s jinou milování asi sotva ztrpí.

Sázela by má panenka koukol do zahrádky, – kdyby koukol živý přišel, toho hnal bych zpátky!