Ó jděte, jste tu všichni lháři,
vy poeti,
jste chudí, prázdní pohádkáři,
již píší verše pro děti.
A říkáte, tu všecko žije,
strom, vlna, mech
i lesů velká symfonie
i ptačí chorál po stromech.
A říkáte, tu všecko cítí
náš ples i bol:
i kámen, jenž se v propast řítí
i vlny spád i trávy stvol.
Ó jděte – – V bouři, která splývá,
jde člověk sám
a jestli maják dohořívá
a loď v klín pluje věčným tmám –
A jestli hyne srdce něčí
a pukne v ráz,
to vše dál mluví stejnou řečí,
les hučením a chvěním klas.
A usmívá se všecko stejně,
i růže nach,
i pták, jenž zpívá v rodném hejně,
zlatý paprsk na vlnách.