Na moři širém jsou i bludné lodě,
jež bez přístavu nad propastmi plují,
ve slunci chvíli, chvíli v nepohodě
a v jejich boky vlny s vichry dují.
A nečeká jich nikdo v světě celém,
jsou vrakem, o němž nikdo neví v světě, –
ó na moři, jež tobě nepřítelem,
ó lodi bludná, jaký cíl kde zve tě?
Co lodě druhé vzdechů doprovází,
co modliteb se vždycky nese plání –
tam na tu maják darmo světlo hází,
ta bloudí dál z počátku do skonání.
A jednou, bouře až se rázem vzchopí
a zpěněných vln lehne příval bílý,
loď mizí, tone, pomalu se topí –
a za vlnou dál vlna klidně pílí...