Vím, budu jednou tiše spát
v zapomenutém hrobě,
však ještě z hrobu, paní má,
vždy žehnat chtěl bych tobě.
A chtěl bych, aby o tobě
má píseň světu zbyla –
to za tvou lásku, paní má,
že’s básníkova milá.
A chtěl bych, abys v pýše si
vždy připomněla čas ten,
kdy hoch tvůj, sladká paní má,
tvou láskou tak byl šťasten!
A kdykoli ať vzpomeneš,
čím byla jsi mi jednou,
vždy ruce mé, ó, paní má,
jen k žehnání se zvednou!