Jde do polí, když den se schýlí
a západ v slávě zahoří,
a s lesy, bory
a s ptáky dá se v rozhovory
a s květem každým hovoří.
A mluví s mořem, vichrem, stepí
a ku hvězdám si zastýská;
a mluví k němu
i mraků spěch, šum vodojemů
i travou zkvetlá skaliska.
On se vším cítí, myslí, trpí,
vše mluví k jeho myšlénkám. –
A jen když kolem
vře lidí dav, tu pozná s bolem
a cítí nejvíc, že je sám.