Zas pročítám ty drahé tvoje listy
a je mi teskno, v dlaně čelo padá.
A vidím zas tvůj velký obraz čistý –
a ty bys chtěla umříti tak mladá...
Ne, drahé dítě, bez výčitky, němé
jsou rty, jež tebe vroucně líbat směly.
A jednou snad si rádi vzpomeneme
a pro sebe mít budem pohled vřelý.
Že umřela nám láska a že leží
v tom srdci mrtvá a v snách těžkých dříme: –
pojď, bez shledání než se rozloučíme,
tu hrudu hodit na hrob její svěží.