Švární ženci žíto žali,
Já sem klásky zbírala;
A můj nejdražší prstýnek,
Nevím, za kterým sem ztratila.
Ach co bych já za to dala,
Kdybych jenom věděla,
Kdo můj zlatý prstýnek má,
U maminky bych ho udala.
Za večera dětelíček
Na žitniště zasili;
Až dozraje medulinka,
Zrána přijdou, by ji skosili.
Tu se půjdu podívati,
Kdo má zlatý prstýnek,
Jestli mi ho zase vrátí,
Nebo dáli mi ho za vínek.